Největší falešná zpráva o J. Drahošovi

Jedna z největších falešných zpráv, která se šíří o J. Drahošovi je ta, která tvrdí, že J. Drahoš je slušný člověk. Opak je pravdou. Největší falešnou zprávou je J. Drahoš sám.

Po internetu i jinde se šíří tvrzení, že J. Drahoš je slušný člověk. Prý nelže a chová se důstojně. Problém s tímto tvrzením je dvojí. První problém spočívá v definici slušnosti. Druhý v tom, že toho o Drahošových skutečných názorech mnoho nevíme. A z toho, co víme, jako slušný člověk nevychází.

Definovat slušnost jako důstojné chování ve smyslu osobního stylu a projevu je povrchní a nic neříkající. O morální vyspělosti člověka neříká téměř nic. Například dr. Mengele, který se považoval za vědce, měl skvělý osobní styl: byl dobře oblečený, ve svém vystupování byl zdvořilý, ženám se líbil, nevyjadřoval se hrubě, dětem rozdával sladkosti (1). Těžko však lze u něho hovořit o slušnosti. Jeho „slušnost“ byla povrchní, vnější. Skutečná slušnost musí být založená na vyšších morálních hodnotách. U státníka, který má zastupovat a hájit národ, pak, v souladu s Masarykem, slušnost a čestnost musí být založená na lásce k vlastnímu národu (2).

Dalším problémem je, že o skutečných názorech J. Drahoše toho mnoho nevíme.  Pan Drahoš se kampaní do značné míry promlčel. A pokud už se Drahoš projevil, pak šlo často o průšvih, který se jeho poradci a zastánci snaží silou mocí urovnat. Tady jsou tři příklady.

Za prvé, J. Drahoš byl jeden z prvních, kdo se podepsal pod pamflet Vědci proti strachu a lhostejnosti (3). V době, kdy se do Evropy nekontrolovatelně valily masy muslimských nájezdníků – povětšině mladých bojeschopných mužů, ve valné většině bez dokladů a řádné registrace, zato však dobře oblečených a s drahými mobily – kteří se nezastavovali v první bezpečné zemí, jak stanoví mezinárodní úmluvy a volně překračovali hranice evropských států – tak v této době nás daný pamflet vyzýval, že je třeba v těchto hordách vidět individuální lidské bytosti, kde každá má svůj osobitý příběh, že není možné všechny muslimy házet do jednoho pytle a je třeba s nimi soucítit a neodvracet se od cizího neštěstí (4). Na druhé straně ostře odsuzoval různě vyjadřovaný odpor českého obyvatelstva vůči muslimské invazi jako psychickou poruchu – jakousi xenofobii, která v naší společnosti prudce narůstá spolu s aktivitou údajných extrémistických skupin.

Tyto názory však nejsou vedené vědou, ale pouze nevědeckou protinárodní ideologií neomarxismu. Jak ukázaly např. výzkumy českých výzkumníků Jiřího Horáčka a Ladislava Kesnera z Národního ústavu duševního zdraví, odpor k muslimské migraci není u českých lidí veden nějakým iracionálním stachem (xenofobií), ale čistě rozumovou úvahou (5). Odmítání muslimské migrace je u Čechů spojeno z osobnostními rysy jako je zodpovědnost a svědomitost. Tedy právě ty rysy, které u vítačů chybí.  

Daný pamflet je nejen lživý, ale i urážlivý, manipulativní a jdoucí proti vlastnímu národu. Jeho lživost je především v tom, že vykresluje muslimské invazní hordy jako ubohé uprchlíky, s kterými třeba soucítit a přirozenou reakci českých lidí jako psychickou poruchu.  Má tedy v českých lidech vzbudit falešnou představu, že nejde o reálné ohrožení jejich země a také, že jejich přirozená reakce je iracionální, odsouzeníhodná a nemorální.

To je nanejvýš urážlivé a současně i manipulativní. Tak se totiž buduje a posiluje vítačství – psychologickou manipulací (muslimské nájezdní hordy jsou popisovány jako ubožáci, kterým je třeba pomáhat, a náš odpor jako odsouzeníhodná psychická porucha). Tak se má umožnit muslimská invaze do Evropy bez boje a našeho odporu.  Může se slušný a čestný člověk, který miluje svůj národ, podepsat pod něco takového?

Pan Drahoš v této věci neprojevil ani stopy morální sebereflexe.  Tento lživý, urážlivý a protinárodní pamflet dodatečně neodsoudil a za svůj podpis se neomluvil. Naopak, on a jeho zastánci se snaží tuto aféru přecházet či zlehčovat a překrucovat.
 
Další průšvih si J. Drahoš způsobil vítačským prohlášením o tom, že přijmout nějakých 2 600 uprchlíků nebo migrantů by pro naši zemi nebyl žádný problém (6). Toto prohlášení v souladu s podpisem vítačského pamfletu ukazuje, jak J. Drahoš smýšlí o islámu. J. Drahoš nepovažuje přijímání tisíců muslimů za žádné nebezpečí či hrozbu a je ochoten se vysmívat těm, kteří muslimskou migraci odmítají. J. Drahošovi tedy chybí přesně ty rysy zodpovědnosti a svědomitosti, které jsou příznačné pro ty, kteří muslimkou migraci v jakémkoliv množství odmítají (5). Je zřejmé, že J. Drahoš v této věci trpí morální plochostí a sociální tupostí, která mu zabraňuje pociťovat a projevovat vyšší morální city, jako je právě láska k vlastnímu národu.

Navíc, jak je J. Drahoš schopen muslimské migranty prověřit, když to nejsou schopny ani americké bezpečnostní služby?(7) A jak z bezpečnostního hlediska prověří další generace těchto muslimů u nás? A jak jejich příbuzné při spojování rodin? Nyní se J. Drahoš snaží spolu se svými poradci celou věc zlehčovat a tvrdit, že není vítač, protože odmítá kvóty. Odmítat kvóty nestačí, pane Drahoši! Pod tlakem veřejného mínění prohlásí kdekdo lecos. Ale při vaši spontánní odpovědi jste se vyjádřil dostatečně jasně.

Třetím průšvihem je vítačství Sorosovy instituce – Středoevropské univerzity (8). Tu se snaží maďarská vláda vytlačit ze svého území, protože ji považuje za nebezpečnou instituci prosazující protinárodní ideologii neomarxismu. Spíše než o hledání pravdy tato instituce slouží jako výcvikové centrum pro neomarxistické aktivisty. Pan Drahoš by mohl odpovědět na otázku, co společného s vědou mají obory jako gender studies, které jsou součástí výuky na dané instituci a jak obohatí české školství? (9)

Z výše uvedeného vyplývá, že přes vnější formu, J. Drahoš nemůže být a není slušným člověkem. Hlásí se k názorům, které vylučují lásku k vlastnímu národu a které naopak vedou k likvidaci národní kultury a tím i českého národa a Česka jako našeho domova. Lživý a urážlivý neomarxistický pamflet Vědci proti strachu a lhostejnosti, ochota přijmout 2600 migrantů a lákání do Česka Sorosovu instituci, jsou tři konkrétní příklady, kdy J. Drahoš projevil svoje vlastní postoje.

Přičteme-li k tomu, že na Drahošovu volební kampaň přispívají miliónovými částkami skupiny a lidé, kteří také přispívají na Sorosovy politické neziskovky, že J. Drahoš je proti tomu, aby čeští lidé mohli sami rozhodovat o závažných věcech v referendu, a také že chce, aby Česko předalo další pravomoci do Bruselu, pak je zcela jasné, že J. Drahoš není na straně českého národa, ale na straně těch, kteří to s českým národem dobře nemyslí (6, 10, 11, 12, 13). Tvrzení o jeho slušnosti je falešnou zprávou. Největší falešnou zprávou pro tyto volby je pak Jiří Drahoš sám – není tím, za koho jej jeho propagátoři vydávají. Proto jej volit nebudu. Nechci se za svou volbu stydět sám před sebou. Teď ani někdy v budoucnu.